Farnosti Zdounky a Roštín

misionářům z Misijní Společnosti sv. Vincenta de Paul za dílo, které v naší společnosti vykonali. My kteří jsme se zůčastňovali jsme byli velmi obohaceni a naplněni Duchem svatým. Slovy se nedá vyjádřit naše pocity a každý v tomto misijním díle našel své obohacení. Požehnání také provázelo celou obec Zdounky. Ať Bůh i nadále provází misionáře a sestry sv. Vincenta de Paul svým požehnáním.

Těšíme se na víkendovou misijní obnovu, která je naplánovaná na listopad 2019.

Lidové misie ve Zdounkách

Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! (Židům 13, 7)

Toto doporučení a povzbuzení můžeme najít v Listě Židům. Nezapomínat na ty, kdo nám zprostředkovali slovo evangelia a navíc věrnost tomuto poselství potvrdili i ztrátou svého vlastního života.

Musím se přiznat, že s malou dušičkou jsem odjížděl na lidové misie do farnosti Zdounky. Proč? Ne proto, že by to byl tak těžký úkol, vždyť misie jsem nedělal poprvé. Ale proto, že v této farnosti působil sv. Jan Sarkandr v roce 1612. A není jednoduché pokračovat v díle faráře – světce. Tak právě pod jeho vedením a s prosbou o jeho orodování jsem se přibližoval k této farnosti. Lidové misie začaly 9.11. večerní mší svatou, přivítáním pana faráře a následným obeznámením se s misiemi. Lidové misie jsme začínali ve dvou: Já a o. František Honíšek CM, v pondělí se k nám připojila i s. Kristýna Zachovalová a ve čtvrtek přijel i P. Miroslav Vaľko CM spolu s kandidátem do Misijní Společnosti Martinem Zajícem. Spolu s o. Miroslavem a kandidátem Martinem jsme navštěvovali školy a měli přednášky o Hondurase a navštívili jsme i hodiny náboženství. Musím poznamenat, že Martin měl veliký úspěch u dětí a mladých, protože cvičí „parkur“ – moderní sport. My starší už tomu asi moc nerozumíme, ale pro děti to bylo něco J S. Kristýnka se věnovala návštěvám nemocných a o. František značnou část věnoval zpovídání. Každé misie jsou něčím výjimečné, i teď tomu bylo tak. V pondělí nás přijela navštívit česká televize, která natočila krátký dokument o lidových misiích ve Zdounkách. Já bych chtěl na závěr poděkovat panu faráři za pozvání, abychom vykonali lidové misie ve farnosti Zdounky. Chtěl bych poděkovat svým spolupracovníkům, vám, kteří se za nás modlíte, ale i všem, kteří jakýmkoliv způsobem se zapojili do přípravy a organizování lidových misií. Ale nejvíc chci poděkovat Pánu Bohu za milosti, které nám dal a za to, že jsem mohl vidět, jak lidé opět nabírají radost a jak se do jejich očí vrací naděje, že něco je možné změnit. Děkuji vám všem, kteří jste se s námi podělili o své trápení, ale i o své zkušenosti s Bohem. P. Ján Jakubovič CM

Poděkování misionářům a sestře Kristýně z řádu sv. Vincenta de Paul

"miluji Tě, mám Tě rád" - slova, která často používáme a přesto často zrazujeme

Pane Ježíši zapálením svíce do tvých rukou odevzdáváme všechny obyvatele této farnosti, kteří v pruběhu dějín byli nespravedlivě obviněni.

Pane Ježíši pomoz těm co Tě zapřeli najít cestu k Tobě, tak jak jsi ji nabídnul apoštolu Petrovi.

Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“

Pravda? Pravda pro dnešní svět není důležitá. Důležité je bohatství, vzdělání, sex, drogy, užít si.

To nevadí, že mu ničíme život, hlavně že je legrace.To nevadí, že někoho odsoudíme a při tom neznáme podstatu problému.

Kříž je nástrojem utrpení, připomína něco co ničí život. Člověk se přirozeně bouří proti tomu, co ho ukazuje slabým, bezmocným.

Člověk bojuje proti kříži, no čím víc bojuje tím víc ho kříž spoutava a děsí.

Být odkázan na druhého je nepříjemná věc, ale nikdo z nás nemůže říct, že to nikdy nezažije. Jednou tu pomoc budeš potřebovat.

Není už žádna možnost změny, zůstal nám jenom pláč. Ženy vědí, jak těžko přichází nový život na svět, proto dokážou plakat, když pro lidskou zlobu, závist, či nenávist musí lidský život odejít. Ano, ženy se dokážou vcítit do utrpení druhého.

Člověk touží po tom, aby se stal králem. Ježíšovi ten titul přiznali, až když visel na kříži.

Pane Ježíši ty netoužíš po království moci, ale po království lásky nauč nás nehledat smysl života jen v pomíjející slávě, nebo v materiálních hodnotách.

On se už nikdy nezmění. Ona je prostě taková. Ne já už šanci nedám, dal/a jsem ji jednou, podruhé, potřetí ale víc ne.

Ježíš i v poslední chvíli svého života vedl svou matku, aby se dokázala stát duchovní matkou.

Já jsem také vyzván, i když mám víc roků jít s Marii touto cestou a začít budovat vztahy ne jenom s pokrevnými, ale se všemi, zvláště s těmi, kteří nemají nikoho.

Smrt, jediná jistota člověka. Jestli je věříci nebo ne, tuhle tu jistotu má každý.

Zítřek vůbec nemusí být. Je důležité žít dnes a dnes napravit to co se dá napravit.

Hrob, místo které nahání strach. Místo, které vypadá jako definitivní tečka za životem.

Pane Ježíši, Tobě chci děkovat za skutečnost, že jsem hrob nepřijal jako definitivní tečku za svým životem.

Misionář Misijní společnosti sv. Vincenta de Poul P. Ján Jakubovič, CM hosty na úvod nejprve mile přivítal, nabídl občerstvení a popřál pěknou zábavu.

Pak nabídl krátkou ukázku svědectví Nicka Vujicic v Brně – Nepotřebuji ruce a nohy, potřebuji Boha.

Nick Vujicic se narodil 4. prosince 1982 v Melbourne v Austrálii. Jeho narození bylo pro rodiče menším šokem. Chlapec se bez jakéhokoliv varování lékařů narodil bez končetin, jinak však zdravý. Ono úvodní zaskočení však brzy opadlo a rodiče mu dávali lásku a již se nijak nezabývali tím, že má Nick ono postižení.
Jeho život byl zpočátku velmi krušný. Byl ve škole častým terčem šikany, jelikož ostatní děti nedokázali pochopit, že i když je Nick navenek jiný, uvnitř je stejný jako oni. Nick tak trpěl depresemi a dokonce uvažoval o sebevraždě.

Po tom se rozběhla úžasná zábava s vyprávěním vtipů a se zpěvem za hudebního doprovodu kytary bravurně ovládané pani Alenkou.

Účast byla hojná, veselí bujaré a tak náš pan farář P. Radek neodolal a také se aspoň na chvíli připojil.

Nakonec si všichni zatleskali a přibližně kolem 21h spokojeně odešli do svých domovů. Velký dík a patří mladým maminkám, které přichystaly sál s pohoštěním a hosty obsluhovaly.

Hůlka - která se stává neoddělitelnou pomocnicí, když nám ubývají síly

Hostie - se skládají z mnoha obilných zrn, tak i náš život je protkán mnoha radostnými a bolestnými událostmi

a předání kněžské štoly jako dočasné předání farnosti misionářům.

2.9. 2018 1. pozvání misionářského kněze P. Mgr. Jakuboviče CM na lidové misie

P. Jakubovič se nás farníků zeptal zda víme co jsou lidové misie. Misie v naší farnosti byly dle letopočtu na misijním kříži, v roce 1942 za působení P. Vojtěcha Krále (pozn. webmastera). P. Jakubovič vysvětlil, že misie ve farnosti vedou k zamyšlení farníků nad hloubkou vlastní víry, jsou příležitostí k prohloubení vlastní víry. Vyzval nás, abychom informovali i ostatní farníky o možnosti využít této příležitosti, která se v naší farnosti uskuteční v letošním roce 9 - 18. listopadu.

Menu

Web vytvořen

Překladač

Misie ve farnosti Zdounky

Lidové misie ve Zdounkách